Karlův most

Gotický most s matematickým tajemstvím

Stavba Karlova mostu byla zahájena 9. července 1357, a toto datum není výběrem náhody. Základní kámen položil sám císař Karel IV. v přesně vypočtený okamžik: 9. července roku 1357 v 5 hodin 31 minut ráno. Pokud zapíšeme datum a čas za sebou, získáme palindrom lichých čísel: 1-3-5-7-9-7-5-3-1. Pro středověké astrology a numerology šlo o ideální, zrcadlově dokonalé číslo a právě taková čísla zajišťovala stavbě ochranu a věčnost. Zároveň tehdy nastala astronomická konjunkce Saturna a Slunce v souhvězdí Raka a v ascendentu vycházelo souhvězdí Lva, heraldický symbol českých králů. Dan Brown by si pro svůj příběh nemohl přát lepší rekvizitu.

Historie: od Juditina mostu ke Karlovým pilířům

Karlův most byl druhým kamenným mostem přes Vltavu v Praze. Předcházel mu románský Juditin most, postavený přibližně v letech 1158–1172 a pojmenovaný podle manželky krále Vladislava II., Judity Durynské. Ten byl poničen povodní a ledem v roce 1342 natolik, že bylo nutné postavit most zcela nový.

Stavbu nejprve vedl mistr Otto (magister pontis pragensis), po jehož smrti roku 1375 ji převzal proslulý Petr Parléř, stavitel katedrály sv. Víta. Parléř přestavbu dotáhl do pokročilé fáze – jemu je připisována i Staroměstská mostecká věž, považovaná za jeden z vrcholů středoevropské gotické architektury. Celý most byl hrubě dokončen přibližně roku 1411.

Oproti Juditinu mostu byl nový most výrazně mohutnější: povrch vozovky byl zvýšen o 4 až 5 metrů a počet pilířů se snížil z dvaceti na šestnáct. Až do poloviny 19. století nesl most jednoduše název Kamenný most nebo Pražský most. Název Karlův most se vžil až kolem roku 1870, a to zásluhou podnětu Karla Havlíčka Borovského.

Stavební materiál: příběh kamene

Jen málokdo tuší, z čeho most ve skutečnosti stojí. Jádro pilířů a oblouků je vyzděno z lámané petřínské opuky zalévané vápennou maltou, zatímco vnější plášť tvoří pískovcové kvádry z různých částí Čech – prokazatelně ze Žehrovic na Kladensku, z Horoušan u Prahy, z okolí Kostelce nad Labem a Brandýsa. Pravděpodobně byly použity i kameny ze sousedních trosek Juditina mostu. Při velkých opravách po povodni roku 1890 byl použit pískovec hořický a při generální rekonstrukci v letech 1966–1975 pískovec božanovský z Broumovska. Dnešní dlažba mostu pochází z let 1974–1975 a je kombinací šedé žuly z Boršova u Jihlavy a narůžovělé žuly ze Zderazu.

Sochy: barokní galerie na volném vzduchu

Most zdobí celkem třicet sousoší a soch rozmístěných podél obou zábradlí. Vznikaly postupně od konce 17. do začátku 18. století a dnes tvoří jedinečnou barokní galerii na otevřeném prostranství. Většina soch je dnes kopiemi – originály jsou uchovány v bezpečí muzeí a depozitářů, aby je neničilo počasí a znečištění ovzduší.

Jedinou bronzovou sochou je sv. Jan Nepomucký, patron mostu a celých Čech. Právě u ní se váže jedna z nejznámějších pražských legend: Jana z Pomuku nechal král Václav IV. 20. března 1393 svrhnout z mostu do Vltavy. Traduje se, že místo, kde dopadl do vody, osvítily hvězdy – odtud pět hvězd v jeho svatozáři. Reliéf na podstavci sochy je od věků leštěný dotykem tisíců rukou poutníků a turistů, kteří věří, že přinese štěstí a splní přání.

Třicet příběhů v kameni: průvodce sochami Karlova mostu

Po obou zábradlích mostu stojí třicet soch a sousoší, z nichž většina vznikla v těsném časovém úseku let 1706 až 1714 a tvoří dohromady jedinečnou barokní galerii pod otevřeným nebem, bohatší a monumentálnější než starší výzdoba Andělského mostu v Římě. Autory nejhodnotnějších děl jsou dva rivalové zlatého věku českého baroka: Matyáš Bernard Braun a Ferdinand Maxmilián Brokoff. Většina soch je dnes kopiemi; originály uchovávají Lapidárium Národního muzea na Výstavišti a gorlice na Vyšehradě.

Sv. Jan Nepomucký

Autor: dřevěný model Jan Brokoff, odlitek W. J. Herolt (Norimberk), rok: 1683. Nejstarší a nejznámější socha na mostě, umístěná na místě, odkud byl Jan z Pomuku 20. března 1393 svržen do Vltavy na rozkaz krále Václava IV. Je zároveň jedinou bronzovou sochou mezi světci na mostě. Stala se vzorem pro stovky zobrazení tohoto světce po celé Evropě. Na podstavci jsou dva bronzové reliéfy; ten zobrazující sv. Jana ve vlnách je od věků leštěn doteky poutníků věřících, že přináší štěstí. Světcova hvězdná svatozář připomíná legendu, podle níž místo jeho dopadu do řeky ozářilo pět hvězd.

Sv. Anna Samotřetí

Autor: Matěj Václav Jäckel, rok: 1707, dárce Rudolf hrabě z Lisova. Na mostě je kopie z roku 1999 od Václava Adamce a Martina Pokorného, originál je uložen v Gorlici na Vyšehradě. Sousoší zobrazuje sv. Annu, matku Panny Marie, jak drží Ježíška objímajícího zeměkouli, a vedle ní klečí mladá Maria.

Sv. Barbora, Markéta Antiochijská a Alžběta Durynská

Autor: Jan Brokoff s pomocí syna Ferdinanda Maxmiliána, rok: 1707, dárce Jan Václav Obytecký z Obytce. Tři korunované světice stojí každá samostatně na třídílném soklu. Sv. Barbora uprostřed drží kalich a mučednickou palmovou ratolest; věž u jejích nohou symbolizuje vězení, do něhož ji uvěznil vlastní otec pro její víru. Sv. Markéta vlevo stojí s nohou opřenou o draka, symbol ďábla, jehož odmítla uctívat. Sv. Alžběta vpravo je patronkou chudých. Znaky Obyteckého a jeho manželky jsou vytesány na soklu pod krajními světicemi.

Sv. Josef s Ježíšem

Autor: Josef Max, rok: 1854, dárce velkoobchodník Josef Bergmann. Původní socha se stejnou tématikou z dílny Jana Brokofa z roku 1706 byla vážně poničena střelbou při revoluci roku 1848 a přenesena do Lapidária. Nová Maxova práce zobrazuje sv. Josefa, jak vede za ruku malého Ježíše.

Sv. Kosma a Damián se Salvátorem

Autor: Jan Oldřich Mayer, rok: 1709, dárce lékařská fakulta Karlo-Ferdinandovy univerzity. Uprostřed sousoší stojí Kristus-spasitel na oblacích s křížem, po stranách syrští bratři-lékaři a mučedníci sv. Kosma a Damián, zobrazení v profesorských biretech s nádobami na léky. Všechny nápisy na soklu jsou sestaveny jako chronogram roku 1709. Sousoší bylo v letech 2009–2013 restaurováno.

Sv. František Xaverský

Autor: Ferdinand Maxmilián Brokoff, rok: 1711 (kopie Čeněk Vosmík, 1913), dárce pražská teologická a filozofická fakulta. Brokoffovi bylo v době vzniku teprve 23 let a přesto jde o jedno z jeho nejhodnotnějších děl na mostě. Ústřední postava misionáře stojí na desce nesené čtyřmi allegorickými figurami pokorených pohanských národů: Tatarem se dvěma meči, Mouřenínem, Číňanem a Indiánem. Před Františkem klečí pohanský král žádající o křest. Podle tradice se sochař zvěčnil v podobě chlapce pod světcovou pozvednutou rukou. Originál se při povodni 1890 zřítil do Vltavy; byl vylov a dnes je uložen v Lapidáriu.

Sv. Cyril a Metoděj

Autor: Karel Dvořák, rok: 1928–1938, objednáno ministerstvem školství k 10. výročí vzniku Československa. Jediná moderní socha na mostě a zároveň poslední, která uzavřela sochařskou výzdobu celého mostu. Nahradila slavné Brokoffovo sousoší sv. Ignáce z Loyoly s devíti figurami, jež se při povodni 1890 zřítilo do řeky. Nové sousoší zobrazuje oba slovanské věrozvěsty spolu s alegoriemi Čech, Moravy a Slovenska.

Sv. Kryštof

Autor: Emanuel Max, rok: 1857, vznik na podnět pražského duchovenstva a purkmistra. Postava obrovitého světce nese na ramenou malého Krista, který se mu zjevil při přenášení poutníků přes prudkou řeku – jméno Christophoros znamená řecky „ten, který nese Krista". Socha stojí na místě zvláštní tragédie: v roce 1784 se zde při povodni zřítila mostní strážnice a zahynulo pět vojáků. Sv. Kryštof je patronem cestujících, lodníků a plavců.

Sv. Jan Křtitel

Autor: Josef Max, rok: 1857. Stojí nedaleko bronzové desky zasazené do zábradlí, která označuje přesné místo, kde byl Jan Nepomucký hozen do Vltavy. Tato deska je vyhledávaným místem poutníků a turistů, kteří ji dotýkají jako relikvii.

Sv. František Borgiáš

Autor: Ferdinand Maxmilián Brokoff, rok: 1710 (kopie Jiří Kačer, 2017). Třetí generál jezuitského řádu, pocházející ze slavné katalánské rodiny Borgiů, je zobrazen v doprovodu dvou nesouměrně umístěných andělů nesoucích obraz Madony a svátost oltářní. Na soklu jsou světcovy atributy: přilba (byl vojákem), koruna (byl místokrálem Valencie) a kardinálský klobouk.

Sv. Norbert, sv. Václav a sv. Zikmund

Autor: Josef Max, rok: 1853. Max nahradil dvě starší sousoší sv. Norberta, která se ztratila. Výsledné dílo bývá kritizováno pro svůj strnulý akademický výraz, vzdálený rozevlátým gestům barokních sousedů.

Sv. Ludmila s malým Václavem

Autor: připsáno Matyáši Bernardu Braunovi, rok: po roce 1720. Sousoší zobrazuje sv. Ludmilu jako milující babičku, která učí číst malého knížete Václava. Dítě drží v rukou Bibli, za ním je štít s přemyslovskou orlicí; putto v pravé části drží vyobrazení Palladia země české. Celá scéna evokuje spor mezi Ludmilou a její snachou Drahomírou o výchovu budoucího světce.

Sv. František Serafinský se dvěma anděly

Autor: Emanuel Max, rok: 1855, dárce František Antonín hrabě Kolowrat Libštejnský. Sousoší bylo zhotoveno jako poděkování za přežití císaře Františka Josefa I. při atentátu roku 1853. Původní sochu sv. Františka z Assisi od Františka Preisse (1708) nechala rodina přenést na nádvoří kapucínského kostela sv. Josefa.

Pieta (Oplakávání Krista)

Autor: Emanuel Max, rok: 1859, dárce pražská obec z veřejné sbírky. Klasická kompozice: Kristovo tělo spočívá na klíně Panny Marie, napravo klečí Maří Magdaléna líbající jeho ruku, uprostřed stojí truchlící sv. Jan Evangelista. Původní Pieta Jana Brokofa z roku 1695 byla poničena střelbou roku 1848 a přenesena do nádvoří nemocnice Pod Petřínem.

Sv. Juda Tadeáš

Autor: Jeroným Kohl, rok: 1708. Apoštol a mučedník je zobrazen s kyjem, jímž byl usmrcen pohany. Je považován za patrona věcí beznadějných, a tak i jeho socha na mostě bývá vyhledávána těmi, kdo hledají poslední naději.

Sv. Mikuláš Tolentinský

Autor: Jeroným Kohl, rok: 1708 (kopie 1969). Augustiniánský mnich ze 13. století, patron chudých a nemocných, je zobrazen s andílkem nesoucím košík chleba určený potřebným.

Sv. Augustin

Autor: Jeroným Kohl, rok: 1708. Jeden z nejvýznamnějších církevních otců drží v rukou hořící srdce, symbol jeho lásky k Bohu, a kráčí po hromadě „kacířských" knih. Anděl po jeho boku přelévá moře mušlí – odkaz na legendu, v níž se Augustinovi zjevil chlapec pokoušející se přelít moře do jamky v písku jako alegorie nepochopitelnosti Trojice.

Sv. Kajetán

Autor: Michal Jan Josef Brokoff, rok: 1709. Zakladatel řádu theatinů je zobrazen v doprovodu andělů a architektonických motivů; socha patří k typickým příkladům střídmějšího pojetí staršího z bratří Brokoffů.

Sv. Luitgarda

Autor: Matyáš Bernard Braun, rok: 1710 (kopie 1995, B. Rak a J. Novák), dárce cisterciácký klášter v Plassech. Mezi odborníky je toto sousoší považováno za umělecky nejvýznamnější dílo na celém mostě. Belgická cisterciácká mystička, slepá na posledních dvanáct let svého života, je zobrazena ve vrcholném mystickém vytržení: ukřižovaný Kristus se k ní sklání a vyměňuje si s ní srdce. Dynamika postav, výraz tváře světice a plastičnost draperií řadí Brauna k vrcholům středoevropského baroka. Originál je uložen v Lapidáriu Národního muzea.

Sv. Jan z Mathy, sv. Felix z Valois a bl. Ivan Český

Autor: Ferdinand Maxmilián Brokoff, rok: 1714, dárce trinitáři. Sousoší oslavuje zakladatele řádu trinitářů, kteří vykupovali křesťanské otroky z muslimského zajetí. Jan z Mathy drží rozlomená pouta; v dolní části sousoší je jeskyně se mříží, za níž jsou uvězněni dva křesťanští otroci, a turecký žalářník se psem a kohoutem. Turkova šavle se stala proslulým terčem vandalů – podle záznamu pražského magistrátu byla ukradena přibližně dvacetkrát.

Sv. Vincenc Ferrerský a sv. Prokop

Autor: Ferdinand Maxmilián Brokoff, rok: 1712. Španělský dominikánský kazatel 14. století a český benediktinský opat ze Sázavy stojí vedle sebe v pozoruhodném páru: jeden reprezentuje světový řád, druhý domácí českou tradici. U nohou sv. Prokopa je sešlapaný ďábel v podobě pohana.

Sv. Filip Benicius

Autor: Michael Bernhard Mandl (Salzburg), rok: 1714. Jediná mramorová socha na celém mostě, přivezená hotová ze Salcburku. Florentský generál řádu servitů ze 13. století odmítl nabízenou tiáru papeže. Nákladnou restauraci v roce 2000 uhradili manželé Lichtenštejnských.

Sv. Vít

Autor: Ferdinand Maxmilián Brokoff (s bratrem Michalem), rok: 1714. Mladý mučedník ze 4. století, patron katedrály sv. Víta na Hradčanech a zemský patron Čech, stojí v sousoší v doprovodu lva, kohouta a kotle s olejem, v němž byl umučen. Jeho přítomnost na mostě symbolicky spojuje dvě pražská srdce, která most propojuje.

Sv. Vojtěch

Autor: Michal Jan Josef Brokoff a Ferdinand Maxmilián Brokoff (spolupráce), rok: 1709. Druhý pražský biskup, mučedník a patron Čech, Polska a Pruska, drží biskupskou berli. Jde o jeden z mála dokladů přímé spolupráce obou bratrů Brokoffů.

Sv. Ivo

Autor: Matyáš Bernard Braun, rok: 1711 (kopie František Hergesel ml., 1908), dárce právnická fakulta Karlo-Ferdinandovy univerzity. Bretaňský kněz a advokát ze 13. století, patron právníků, je zobrazen, jak se zastává vdovy s dítětem před soudem. Postava Spravedlnosti na soklu má zavázané oči. Originál z hořického pískovce je uložen v Lapidáriu Národního muzea.

Sv. Václav

Autor: Josef Kamil Böhm, rok: 1858, vyhotoveno podle návrhu nazarénského malíře Josefa Führicha. Původní socha zemského patrona od Ottavia Mosta (1700) jako první po sv. Janu Nepomuckém zahájila dekorování mostu sochami světců.

Sv. Kříž (Kalvárie)

Autor: bronzový pozlacený korpus Krista zakoupen v Drážďanech (1657), sochy sv. Jana Evangelisty a Panny Marie zhotovil Emanuel Max (1861). Nejstarší skulptura na mostě v dnešní podobě. Zlatý hebrejský nápis Kadoš, Kadoš, Kadoš, Adonai Cevaot (Svatý, Svatý, Svatý Hospodin zástupů), přidaný v roce 1696, byl financován z pokuty uložené Židu Eliáši Backoffenovi za údajné rouhání. Pozdější výzkum prokázal, že šlo o lživé udání a Backoffen byl nevinnou obětí. Aby nápis neuváděl v omyl, byly v roce 2000 přidány tři vysvětlující bronzové tabulky od sochaře Vlastislava Housy.

Bruncvík

Bruncvík nestojí přímo na zábradlí mostu, ale na zhlaví pilíře na Kampě, kde od počátku 16. století označoval hranici staroměstské jurisdikce. Dnešní socha rytíře pochází z roku 1884 (Ludvík Šimek) a nahradila gotický originál. Podle pověsti si Bruncvík z cest po světě přivezl lva a kouzelný meč, který sám stíná hlavy nepřátel. Tento meč prý dodnes čeká zazděn někde uvnitř Karlova mostu a v hodině největšího nebezpečí pro vlast se vyjeví.

Most jako křižovatka dějin

Karlův most byl svědkem mnoha zlomových okamžiků českých dějin. V roce 1409 tudy po vydání Dekretu kutnohorského odešlo z Prahy několik tisíc německých profesorů a studentů. V roce 1648 most bránil občan z Prahy před švédskými vojsky – palba poškodila Staroměstskou mosteckou věž natolik, že musela být přebudována. Most přestál také velké povodně roku 1432, 1784 a 1890, pokaždé s vážnými škodami.

Po mostě vede historická Královská cesta – trasa, po níž procházely korunovační průvody českých králů z Obecního domu přes Staré Město, přes Karlův most a Malou Stranu až na Pražský hrad.

Praktické informace

Karlův most je pro pěší přístupný nepřetržitě a zdarma. Nejkrásnější zážitek nabízí za rozbřesku nebo pozdě večer, kdy se most odlehčí od davů turistů a získá zpět svou tajemnou atmosféru – tu samou, kterou zachytil Dan Brown ve svém románu. Na obou koncích mostu stojí mostecké věže s vyhlídkovou plošinou; vstup na věže je zpoplatněn.

V těsné blízkosti staroměstského předmostí se nachází Muzeum Karlova mostu na Křižovnickém náměstí, kde se lze dozvědět podrobnosti o historii stavby, sochařské výzdobě i dramatických povodních.