Staroměstská radnice a orloj

Historie

Staroměstská radnice vznikla z rozhodnutí krále Jana Lucemburského, který roku 1338 udělil Starému Městu pražskému právo zřídit vlastní správní centrum. Základem se stal rohový gotický dům bohatého kupce Wolflina od Kamene, pocházející z konce 13. století a stojící na Velkém rynku, dnešním Staroměstském náměstí. K domu byla roku 1364 dostavěna mohutná hranolová věž vysoká téměř sedmdesát metrů, která se stala nepřehlédnutelnou dominantou celého prostranství.

Radnice se od počátku rozrůstala postupným připojováním sousedních domů. Gotická kaple zasvěcená Panně Marii a čtyřem českým patronům byla vysvěcena roku 1381. O necelých třicet let později, roku 1410, zhotovil hodinář Mikuláš z Kadaně ve spolupráci s astronomem Janem Šindelem na jižní stěně věže astronomické hodiny, pražský orloj. Kolem roku 1490 mechanismus zdokonalil hodinář Jan Růže, zvaný mistr Hanuš. Na konci 15. a počátkem 16. století prošel celý radniční blok pozdně gotickou přestavbou, při níž dostal orlojní ciferník svůj dnešní pozdně gotický vzhled. V 19. století bylo k radnici připojeno novogotické východní křídlo a v roce 1896 přibyl sousední dům U Minuty, zdobený renesančními sgrafity.

Nejtěžší zkoušku prodělala radnice na samém sklonku druhé světové války. Při Pražském povstání bylo 8. května 1945 novogotické křídlo nacistickým ostřelováním a následným požárem zcela zničeno, těžce poničena byla věž, kaple i orloj a shořela část pražského městského archivu. Zbylé obvodové zdi východního křídla byly po válce strženy. Historické jižní křídlo s věží bylo postupně opraveno, rozsáhlá obnova vnějšího pláště a orloje proběhla v letech 2017 až 2018.

Příběhy a pověsti

Žádná stavba na Staroměstském náměstí nezažila tolik dějinných zlomů jako radnice. Roku 1422 byl před jejími zdmi sťat Jan Želivský, charismatický vůdce radikálního husitského hnutí pražské chudiny. O šest let dříve, roku 1419, vtrhli husité přímo na radnici a vyhodili z oken nenáviděné konšely v první pražské defenestraci. Roku 1458 se v radniční síni sešli čeští stavové a zvolili Jiřího z Poděbrad českým králem, jediný případ v dějinách, kdy si Čechové ve svobodných volbách zvolili panovníka nekatolického vyznání.

Nejtragičtější stránku radniční kroniky přinesl 21. červen 1621. Po porážce stavovského povstání v bitvě na Bílé hoře sloužila radniční šatlava jako vězení pro přední vůdce odboje. V ten červnový den vykonával kat Jan Mydlář na náměstí přímo před radnicí popravu sedmadvaceti pánů, tří šlechticů, sedmi rytířů a sedmnácti měšťanů. Dvanáct useknutých hlav bylo poté na železných koších vyvěšeno na Staroměstské mostecké věži. Dnešní dlažbu náměstí dodnes zdobí sedmadvacet bílých křížů, které místo popravy pietně připomínají.

Kolem samotného orloje se od středověku pletou desítky legend. Nejznámější z nich vypráví o mistru Hanušovi, jehož si prý pražská městská rada najala, aby postavil na radniční věži jedinečný hodinový stroj. Když bylo dílo hotovo, nechali radní mistra Hanuše jedné noci oslepit, aby nemohl podobný orloj vybudovat v žádném jiném městě. Hanuš se však pomstil, požádal svého učedníka, aby ho zavedl k srdci stroje, a pak vložil ruku do mechanismu a orloj zastavil. Podle legendy trvalo více než sto let, než byl přístroj znovu uveden do chodu. Historická skutečnost je jiná, orloj sestrojil již roku 1410 Mikuláš z Kadaně na základě astronomových výpočtů a mistr Hanuš se na jeho vylepšení podílel až desetiletí po dokončení, ale pověst o slepém hodináři žije v pražské paměti neochvějně dál. Alois Jirásek ji zvěčnil ve svých Starých pověstech českých a dnes ji zná každé české dítě.

S figurkou kostlivce na orloji je spojena další pověst, kdykoli se hodiny na delší dobu zastaví, povede se českému národu zle, a kostlivec má tuto skutečnost potvrzovat kývnutím hlavy. Jedinou nadějí byl podle tradice chlapec narozený v novoroční noci, který měl ve chvíli, kdy se orloj opět rozběhne, o půlnoci přeběhnout z Týnského chrámu přes celé náměstí k radnici. Symboliku orloje jako věšteckého zrcadla českých osudů dokonale vystihl i Dan Brown, jeho záporná postava Golema vnímá každodenní přehlídku apoštolů jako dokonalý symbol bezmyšlenkovitého lidského stáda, zatímco pro Langdona a Katherine zůstává orloj součástí okouzlení, jímž Praha zapůsobila na jejich vztah.

Architektura a umělecké památky

Dnešní radniční komplex tvoří řada gotických a renesančních domů srostlých v průběhu staletí v jeden celek. Nejstarší část, věžový dům Wolflinův, je raně gotická stavba na románských základech s bohatě zdobeným portálem a oknem s erby Starého Města a Českého království. Kaple Panny Marie v prvním patře věže má obdélný prostor zakončený pětibokým arkýřem, pod baldachýny vnějšího arkýře jsou osazeny sochy patronů Čech a na ostění jsou vidět kamenné erby členů radní rady z let 1365–1366. Ve druhém patře se nacházejí reprezentační sály, Jiříkova a Brožíkova síň, vyzdobené hodnotnými malbami.

Orloj

Pražský orloj tvoří tři části. Uprostřed dominuje astronomický ciferník odvozený od středověkého astrolábu, na němž lze odečíst čtyři různé druhy času: středoevropský, hvězdný, babylónský a staročeský. Orloj zároveň znázorňuje pohyb Slunce a Měsíce zvěrokruh a fáze Měsíce. Každou celou hodinu od osmé ráno do jedenácté večer se otevírají dvě okénka a prochází jimi průvod dvanácti apoštolů; smrtka mezitím obrací přesýpací hodiny a zvoní na zvon, zatímco po stranách ciferníku stojí alegorie Marnosti, Lakomství, Chamtivosti a Záhuby. Pod astronomickým ciferníkem je umístěna kruhová kalendářní deska s výjevy dvanácti měsíců, jejíž dnešní podobu navrhl v 19. století malíř Josef Mánes. Na vrcholu věže zakokrhá při přehlídce apoštolů zlatý kohout, přidaný při secesní rekonstrukci v 19. století.

Podzemí radnice tvoří soubor románských a gotických sklepů, které sloužily jako základy původních měšťanských domů ze 13. a 14. století. Jsou přístupné v rámci komentovaných prohlídek a skrývají i část historické kanalizační stoky, jejíž systém navrhl britský inženýr William Heerlein Lindley na přelomu 19. a 20. století.