Kde leží Praha a co ji definuje
Praha leží v samém středu Evropy, na 50°05' severní šířky a 14°30' východní délky, v členitém terénu Pražské kotliny. Protéká jí řeka Vltava, která tvaruje panorama města stejně jako jeho charakter. Pražský hrad se tyčí na hradčanském ostrohu ve výšce kolem 250 metrů nad mořem, Petřín dosahuje 326 metrů, zatímco hladina Vltavy u Karlova mostu leží zhruba 182 metrů nad mořem. Tento výškový rozdíl dává městu jeho nezaměnitelnou tvář.
Praha je dnes hlavním a zároveň největším městem České republiky. Žije v ní přibližně 1,3 milionu obyvatel, celá metropolitní oblast zahrnuje přes 2 miliony lidí. Je sídlem prezidenta republiky, vlády, parlamentu i nejvyšších soudů. Svou ekonomickou vyspělostí výrazně převyšuje jak český, tak evropský průměr.
Málokteré hlavní město na světě je tak úzce spjato s historií svého národa. Praha byla po jedenáct století centrem českého státu, nejprve přemyslovských knížectví, poté Českého království a opakovaně i sídelním městem císařů Svaté říše římské. Historické jádro Prahy o rozloze 866 hektarů bylo v roce 1992 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO jako jedinečný urbanistický celek zahrnující Pražský hrad s Hradčany, Malou Stranu s Karlovým mostem, Staré Město s Josefovem, Nové Město a Vyšehrad.
Zrod z legendy: kněžna Libuše a Přemysl Oráč
Každé velké město má svůj mýtus vzniku. Praha má Libuši. Podle legendy, jejíž nejstarší písemné zachycení pochází z Kosmovy kroniky (1110–1125), vyšla česká kněžna Libuše, věštkyně a první panovnice svého rodu, na skalnatý útes vysoko nad Vltavou a prohlásila: „Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat." Na tomto místě přikázala vystavět hrad a nazvala jej Praha. Jejím manželem a spoluzakladatelem dynastie se stal prostý oráč Přemysl, jehož si kněžna sama vyvolila. Přemyslovci pak vládli českým zemím více než čtyři staletí, až do roku 1306.
Samotný název Praha má více výkladů. Kosmas jej odvozuje od slova práh s odkazem na muže, který tesal práh svého domu na místě budoucího hradu. Filolog Josef Dobrovský ve 18. století navrhl spojení s říčními prahy na Vltavě. Badatelé 19. století zase uvažovali o vztahu k pražení, tedy vypalování lesů při zakládání osad. Žádný z výkladů nebyl definitivně potvrzen ani vyvrácen.
Pravěk a starověk: před Přemyslovci
Osídlení území dnešní Prahy je doloženo již před sedmi tisíci lety, nejstarší nálezy u Křeslic pocházejí z kultury s lineární keramikou. Přítomnost lidí na pražském území dokládají archeologické nálezy dokonce před milionem let, tehdy ovšem šlo o kočovné skupiny bez stálého sídliště. Kolem roku 200 před Kristem vzniklo na místě dnešní Závisti oppidum Keltů z kmene Bójů. Ptolemaiova mapa ze 2. století našeho letopočtu zmiňuje v této oblasti germánské sídliště zvané Casurgis. V průběhu stěhování národů v 6. století přišli na Vltavu Slované a usadili se zejména na levém břehu řeky, v oblasti dnešního Malostranského náměstí. V 9. století sem přesídlil vládnoucí rod Přemyslovců a nechal na hradčanském ostrohu vybudovat opevněné sídlo, základ Pražského hradu.
Románský a gotický věk: od knížat ke králům
V 10. století byly položeny základy Pražského hradu a vybudována rotunda sv. Víta. Praha se stávala nejen politickým, ale i církevním centrem země, roku 973 bylo zřízeno pražské biskupství. Ve 12. století vyrostl na Vltavě Juditin most, kamenný předchůdce Karlova mostu, který byl po poškození ledem nakonec stržen a nahrazen mostem novým.
Vrcholem středověkého rozkvětu Prahy bylo 14. století a vláda Karla IV. (1316–1378), římského císaře a českého krále, syna Jana Lucemburského. Karel IV. povýšil pražské biskupství na arcibiskupství, v roce 1348 založil Univerzitu Karlovu, nejstarší univerzitu ve střední Evropě, téhož roku také projektoval rozsáhlé Nové Město pražské a zahájil stavbu katedrály sv. Víta. Roku 1357 byl položen základní kámen Karlova mostu. Císař pevně věřil v numerologii a datum 9. 7. 1357 v 5 hodin 31 minut bylo zvoleno záměrně: číslice tvoří palindrom 1 3 5 7 9 7 5 3 1. Praha za Karla IV. patřila k předním evropským metropolím.
Husitství, renesance a Rudolf II.
Temnější kapitolu otevřelo 15. století. Odsouzení a upálení Jana Husa v Kostnici roku 1415 vyvolalo v Praze vlnu nepokojů. Roku 1419 ovládli husité město a z okna Novoměstské radnice byli vyhozeni katoličtí konšelé, první pražská defenestrace. Vypukla husitská válka, která otřásla celou středoevropskou Evropou.
Po uklidnění poměrů přišla renesance. Nástup Habsburků na český trůn roku 1526 vrátil do Prahy lesk císařského sídla. Zároveň však roku 1541 zachvátil město největší požár v jeho historii, který strávil velkou část Malé Strany a Hradčan. Přesto ve druhé polovině 16. století procházela Praha intenzivní renesanční přestavbou a výstavbou honosných šlechtických paláců.
Zlatý věk druhý přišel s Rudolfem II. (1552–1612), který učinil z Prahy centrum evropské vědy, umění a okultního bádání. Na Pražský hrad zval přední astronomy doby, Tychona Brahe a Johannese Keplera,, sbíral umělecká díla, pěstoval alchymii a zájem o hermetické vědy. Právě tato rudolfínská Praha je líhní mystiky, která dodnes prostupuje atmosférou města. Dan Brown v ní nalezl jednu z klíčových vrstev svého románu.
Defenestrace roku 1618, při níž byli z oken Pražského hradu vyhozeni královští místodržící, spustila třicetiletou válku. Porážka stavovského vojska na Bílé hoře roku 1620 a následná poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí roku 1621 znamenaly konec samostatnosti českého království a počátek náboženského a kulturního útlaku. Praha se stahovala do sebe a přitom se obalovala legendami.
Baroko, osvícenství a národní obrození
Barokní éra přinesla Praze výstavbu honosných kostelů, paláců a zahrad, mezi nimi proslulou Valdštejnskou zahradu, chrám sv. Mikuláše na Malé Straně nebo Klementinum. Zároveň přinesla i válečné drama: v 18. století prožila Praha francouzsko-bavorsko-saskou okupaci (1741–1742) a dobytí pruským králem Fridrichem II. (1744). V klidnějších časech proslula tehdejší Praha bohatým hudebním životem, právě zde měly premiéru Mozartovy opery Don Giovanni (1787) a La clemenza di Tito (1791) ve Stavovském divadle.
Roku 1784 císař Josef II. spojil čtyři historická pražská města – Hradčany, Malou Stranu, Staré Město a Nové Město, v jeden celek. Roku 1850 byl připojen i Josefov, původní židovské ghetto. Ve 40. letech 19. století se Praha stala centrem národního obrození a v revolučním roce 1848 zažila bouřlivé povstání.
Pražské legendy: město okultní a mystické
Praha není jen město kamene a dějin, je to město příběhů, a mnohé z nich balancují na hranici mezi historií a fikcí. Právě toto napětí fascinuje Browna i miliony jeho čtenářů.
Rabín Jehuda Löw ben Becalel a Golem
Legenda o Golemovi je nejtemnějším klenotem pražské Josefovské čtvrti. Rabín Jehuda Löw ben Becalel, skutečná historická postava přelomu 16. a 17. století, prý vytvořil z hlíny řeky Vltavy humanoidní bytost a oživil ji hebrejským slovem šém vloženým do úst nebo čela. Golem měl chránit pražské ghetto před pogromy. Když jednou rabín zapomněl v pátek večer šém vydat, rozběsnil se Golem a bylo třeba ho za cenu velkého nebezpečí zneškodnit. Legenda říká, že ostatky Golema jsou dosud ukryty na půdě Staronové synagogy.
Faust
Faustův dům na Karlově náměstí nese jméno po středověké legendě o učeném muži, který upsal duši ďáblu výměnou za vědění a moc. Dům prý obývala řada podivných nájemníků a badatelé v něm odkryli zazděné dětské botičky, kosterní pozůstatky koček i tajemný otvor ve stropě, jímž prý Faust odletěl do pekel. Jeden z historických nájemníků, farář Karl Jaenig, sbíral funerální předměty a byl lidmi přezdíván upírem.
Tycho Brahe
Tycho Brahe, dánský hvězdář, přijel do Prahy na pozvání Rudolfa II. a stal se císařským astronomem. Jeho rivalem a kolegou byl Johannes Kepler. Se smrtí Tychona je spojena gotická dominanta Staroměstského náměstí, Týnský chrám, kde je pohřben. Pověsti o jeho životě i smrti jsou plné záhad, prý zemřel na otravu rtutí, snad záměrnou.
Kněžna Libuše
Legenda o Libuši a Vyšehradu dává Praze mytologické kořeny. Na Vyšehradské skále pronesla kněžna svou věštbu o slávě města. Vyšehrad je také místem, kde se podle pověsti nacházel legendární Čertův sloup, tři kamenné bloky, které přinesl ďábel z Říma, aby je vsadil do kostela sv. Petra a Pavla a tak zhatil mši. Světec ho ale přelstil a sloup dopadl na skálu, kde zůstal dodnes.
Pověst o Karlově mostu
Stará pověst o Karlově mostu říká, že zedníci přidávali do malty vejce přivezená z celých Čech, aby byl most co nejpevnější. Moderní analýza toto nepotvrdila, ale příběh žije dál. Se sochou sv. Jana Nepomuckého na mostě je spojeno místo, kde byl světec svržen do Vltavy, dotknout se reliéfu na zábradlí přináší štěstí.
Praha zlatá, architektura pro všechna staletí
Málokde na světě se na tak malém prostoru setkává tolik architektonických slohů najednou. Románské rotundy, gotické katedrály, renesanční paláce, barokní zahrady, secesní kavárny, kubistické domy, funkcionalismus a současná architektura, Praha je živoucím učebnicí dějin umění.
Pražský hrad
Podle Guinessovy knihy rekordů je největším souvislým hradním komplexem na světě s plochou téměř 70 000 m². Zahrnuje katedrálu sv. Víta, Starý královský palác, Zlatou uličku, baziliku sv. Jiří a desítky dalších staveb. Panorama hradu tyčící se nad Vltavou je jedním z nejznámějších pohledů v Evropě.
Karlův most
Dokončený v 15. století, je ozdoben třiceti barokními sochami světců, přidanými postupně od roku 1683. Staroměstská mostecká věž, která jej střeží, je pokládána za jednu z nejkrásnějších gotických staveb v Evropě. Most byl postaven architektem Petrem Parléřem, který pracoval i na katedrále sv. Víta.
Staroměstský orloj
Staroměstský orloj na Staroměstské radnici z roku 1410 je nejstarším dosud fungujícím orlojem na světě. Každou celou hodinu se otevírají dvířka a dvanáct apoštolů defiluje za potlesku zástupů turistů. Orloj ukazuje polohy nebeských těles, lunární cyklus i starobohémský čas.
Josefov
Někdejší pražské ghetto, skrývá Staronovou synagogu, nejstarší dochovanou synagogu v Evropě (13. století) a Starý židovský hřbitov s dvanácti vrstvami pohřbů nad sebou. Hřbitov byl uzavřen roku 1787 a dnes je pietním místem evropského judaismu.
Klementinum
Klementinum, druhý největší barokní komplex v Praze (po Pražském hradě), skrývá proslulý Barokní sál, jednu z nejkrásnějších historických knihoven světa, a věž s hvězdárnou, kde se vede nejdelší nepřetržitá meteorologická měření v Evropě, od roku 1775.
Strahovský klášter premonstrátů
Strahovský klášter premonstrátů nad Malou Stranou chrání dva ozdobné sály věhlasné strahovské knihovny: Teologický a Filozofický. Kabinety kuriozit, freskami zdobené stropy a vůně starodávných pergamenů z nich činí jedno z nejfotografovanějších interiérů v Čechách.
Vyšehrad
Vyšehrad byl druhým hradem přemyslovských knížat. Dnes je zde Slavín, národní pohřebiště, kde odpočívají Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Alfons Mucha, Jan Neruda, Karel Čapek a mnozí další.
Praha literární a umělecká
Praha inspirovala světovou literaturu způsobem, jenž nemá v Evropě mnoho obdob. Franz Kafka zde prožil celý svůj život a v kancelářích a úzkých uličkách Starého Města se zrodil kafkovsky úzkostný obraz světa plného absurdní byrokracie. Gustav Meyrink zasadil do pražského ghetta svůj mystický román Golem (1915), který proměnil pražskou legendu v nadčasové dílo světové literatury. Rainer Maria Rilke se v Praze narodil a v německy psané pražské kultuře nalezl zárodky své kosmopolitní poetiky. Jaroslav Hašek napsal v pražských hospodách a soudních síních svého nesmrtelného Švejka. Milan Kundera zachytil v románech jako Nesnesitelná lehkost bytí duši Prahy v době Pražského jara 1968 a následné normalizace. A nyní Dan Brown přidal do tohoto pantheronu literatury o Praze román, který městu věnuje uznání jako šifrovacímu klíči ke světovým tajemstvím.
Hudební Praha je spojena s Mozartem, který Prahu miloval a tvrdil, že jeho hudbu Pražané chápou lépe než Vídeňané. Národní divadlo vystavěné sbírkami prostých lidí je symbolem české kulturní identity 19. století. Praha je domovem České filharmonie, jednoho z předních orchestrů světa, sídlící v neobarokním Rudolfinu.
Praha v moderních dějinách
Ve 20. století prošla Praha dramatickými zvraty. Roku 1918 se stala hlavním městem nového Československa. Za druhé světové války byla pod nacistickou okupací, pražské povstání v květnu 1945 symbolicky uzavřelo válku ve střední Evropě. Po únoru 1948 nastolil komunistický režim čtyřicetiletou éru totality. Pražské jaro 1968, pokus o reformní socialismus s lidskou tváří, bylo rozdrceno sovětskou invazí v srpnu téhož roku. Sametová revoluce v listopadu 1989 pak nenásilně obnovila demokracii, v jejím čele stanul dramatik a intelektuál Václav Havel.
Velká povodeň roku 2002 zkoušela odolnost města a jeho obyvatel. Praha ji překonala a dál se rozvíjela jako moderní evropská metropole.
Praha dnes, město mezi minulostí a budoucností
Dnešní Praha je jedním z nejvíce navštěvovaných měst Evropy, v roce 2017 přilákala 8,5 milionu turistů a stala se pátým nejnavštěvovanějším městem kontinentu, za Londýnem, Paříží, Istanbulem a Římem. Přitahuje cestovatele světovými památkami, ale i živoucí gastronomickou scénou, přeplněnými kavárnami, galeriemi současného umění a pulzujícím noční životem.
Praha se skládá z 22 městských obvodů, které v sobě nesou velmi odlišné charaktery, historické Hradčany a Malá Strana s věčnou turistickou atmosférou, elegantní Vinohrady s secesní zástavbou, anarchistický Žižkov se svým proslulým televizním vysílačem ozdobeným sochy lezoucích miminek od Davida Černého, průmyslové Holešovice proměněné v centrum umění a designu, klidné Dejvice nebo vilová Bubeneč.
Moderní architektura se v Praze prolíná s historickou zástavbou, Tančící dům od Franka Gehryho a Vlada Miluniće (1996) na nábřeží Vltavy se stal ikonou tohoto dialogu. Developerské projekty, nová muzea a rekonstrukce historických budov kontinuálně proměňují tvář města.
Praha je zároveň důležitým vědeckým a akademickým centrem. Univerzita Karlova, třetí nejstarší dosud fungující universita v Evropě, vzdělává přes 50 000 studentů. Město je domovem desítek vědeckých institucí a stále více přitahuje technologické start-upy a mezinárodní firmy.
Praha jako šifra, proč sem Brown musel přijít
Praha je v jistém smyslu ideálním románovým prostředím, je to město, kde se alchymie setkává s astronomií, kabala s křesťanstvím, středověk s osvícenstvím a mýtus s historií. Zde stále stojí domy, kde Rudolf II. vedl hovory s astrology, zde procházel Kafka svými snovými uličkami; zde se každou hodinu hnou figurky na orloji, jako by čas v Praze fungoval po svém. Město, které napsalo své dějiny i legendy do kamene, do pergamenu knihoven i do architektury mostů a chrámů, takové město je samo o sobě nevyčerpatelným zdrojem příběhů. A právě to je Praha.