Název a jeho skrytý smysl
Slovo „Strahov" pochází ze staročeského slovesa strahovati, tedy strážit. Klášter byl od počátku míněn jako duchovní strážce nad Prahou a nad přístupem k Pražskému hradu. Premonstráti tuto strážnou úlohu plní od roku 1143 a klášter sám sebe dodnes nazývá latinským jménem Monasterium Strahoviense, zastarale pak Mons Sion, Hora Sion.
Historie: devět staletí trvání
Počátky Strahova sahají do roku 1140, kdy olomoucký biskup Jindřich Zdík a kníže Vladislav II. pojali záměr vybudovat klášter naproti Pražskému hradu. Nejprve zde sídlili Strážci Božího hrobu, komenda inspirovaná Zdíkovou poutí do Jeruzaléma, avšak teprve v roce 1143 přišla na Strahov komunita premonstrátů z porýnského Steinfeldu a dala klášteru trvalý charakter.
Premonstráti nejprve zbudovali dřevěné stavení a záhy zahájili stavbu románské baziliky z místní opuky. Okolo roku 1149 stál zřejmě již kamenný kostel nebo alespoň jeho chór, v roce 1182 byl celý klášterní komplex téměř hotov. Velký požár roku 1258 si vyžádal přestavbu - románské mezilodní arkády a zdi hlavní lodi byly nahrazeny tehdy moderní gotickou stavbou.
Husitské války roku 1420 klášter vyplenily a uvrhly jej do dlouhého úpadku. Obrat přišel s nástupem opata Jana Lohelia v roce 1586, inicioval celkovou obnovu staveb i duchovního života, vybudoval klášterní dílny, zahájil obnovu knihovního fondu a dal přestavět zchátralý kostel. Jeho nástupce Kašpar z Questenberka dokončil přestavbu a přinesl na Strahov v roce 1627 ostatky zakladatele premonstrátského řádu svatého Norberta z Magdeburku - ty odpočívají v klášterní bazilice dodnes.
Na konci třicetileté války, v roce 1648, klášter znovu vydrancoval finský pluk švédské armády a odvezl velkou část vzácných rukopisů i klenotů. Barokní přestavba v druhé polovině 17. a první třetině 18. století, pod vedením architektů Orsiho, Matheye a Palliardiho, dala klášteru jeho dnešní podobu. Obléhání Prahy francouzskými vojsky roku 1742 přineslo poškození dělostřelbou, po němž následovala další obnova.
V roce 1950 komunistický režim klášter násilně uzavřel v rámci tzv. Akce K a mnozí řeholníci skončili ve sběrných táborech. Archeologický průzkum, který komunisté sami nechali provést, odkryl cenné doklady o původní románské podobě stavby. Po sametové revoluci byl klášter v roce 1992 vrácen premonstrátům a rozsáhlá rekonstrukce pokračuje dodnes.
Architektura: vrstvy osmi staletí
Klášterní areál je komplex mnoha budov z různých epoch, skrývající pod barokními fasádami překvapivě mnoho románského zdiva. Duchovním i architektonickým centrem celého komplexu je Bazilika Nanebevzetí Panny Marie, 63 metry dlouhá a 10 metrů široká. Původní románská trojlodní bazilika s třemi apsidami prošla gotickou přestavbou po požáru roku 1258, v 17. století dostala barokní podobu, přičemž dvě románské věže na západě ustoupily věžím nad příčnou lodí. V bazilice odpočívají ostatky sv. Norberta, zakladatele premonstrátského řádu.
Budova konventu uzavírala původně čtvercový románský areál přiléhající k bazilice. Středem konventu je starý bazén, napájený prameny z Petřína, prokazatelně románského původu, dodnes funkční. Konventní budova prošla rozsáhlou barokní přestavbou po roce 1682.
Nezaměnitelnou dominantu siluety tvoří budova opatství (prelatury), dlouhé křídlo otevřené k Praze. Opat byl osobností nejen duchovní, ale i politickou, a prelatura tomu odpovídá, patřily k ní reprezentační sály, oratoria a kaple. V jejím podzemí se částečně dochovaly románské sály. Ke prelatuře přiléhá budova provizoriátu z roku 1718, jejíž průčelí zdobí socha sv. Norberta z roku 1740.
Areál doplňuje kostel sv. Rocha — dnes sloužící jako pokladna a informační centrum — hlavní klášterní brána z roku 1674 s plastikami Jana Antonína Quitainera a sloup se sochou sv. Norberta z roku 1631 od Václava Raussela a Zachariáše Bussiho. Na zahradě stojí socha Panny Marie z Exilu (1954) od Alessandra Monteleonea, místo poutí i nevšedních výhledů na Prahu.
Strahovská knihovna - srdce kláštera
Proslulost Strahovského kláštera z velké části spočívá na jeho výjimečné knihovně, jedné z nejcennějších a nejlépe dochovaných historických knihoven v Čechách. Fond čítá přes 200 000 svazků, z toho přibližně 3 000 rukopisů a 1 500 prvotisků. Nejstarší položkou je Strahovský evangeliář z roku 860, zhotovený v Tours — patří k nejstarším dochovaným iluminovaným rukopisům z karolínského období v Čechách.
Knihovna se skládá ze dvou proslulých sálů, propojených chodbami plnícími rovněž funkci knihovny. Na konci jedné z chodeb se nachází pozoruhodný kabinet kuriozit, předchůdce pozdějších muzeí s přírodními i umělými raritami, vycpanými zvířaty a mořskými ulitami.
Teologický sál byl vybudován v letech 1671-1674 podle návrhu Giovanniho Domenica Orsiho. Klenbu zdobí nástropní fresky strahovského premonstráta Siarda Noseckého z let 1721-1727, zobrazující výjevy z dějin theologie. Dominují mu knihy teologické literatury, z nichž většinu tvoří různá vydání Bible. Na fasádě visí portrét císaře Josefa II., připomínka toho, že Strahov přežil josefínské rušení klášterů roku 1782 díky odůvodnění, že klášterní knihovna slouží jako vědecké a vzdělávací zařízení.
Filosofický sál vznikl v letech 1783-1785 přestavbou původní sýpky s novým průčelím od Ignáce Jana Palliardiho a sochami Ignáce Františka Platzera. V roce 1792 sem byl přestěhován barokní nábytek z knihovny zrušeného premonstrátského kláštera v Louce u Znojma. Monumentální nástropní fresku Duchovní vývoj lidstva vytvořil roku 1794 František Antonín Maulbertsch se svým žákem Martinem Michlem. Sál je dokončen roku 1797 a představuje jeden z nejpůsobivějších interiérů barokní Evropy.
Strahovský evangeliář (kolem roku 860)
Nejstarší kniha v klášterní sbírce, vzniklá v Tours v době karolínské renesance. Je psána zlatem a stříbrem na fialovém pergamenu a patří k nejcennějším iluminovaným rukopisům karolínského období dochovaným v českých zemích. Připomíná, že klášterní knihovny byly po staletí jedinými místy, kde bylo vědění systematicky uchováváno a předáváno.
Strahovská obrazárna a klenotnice
Vedle knihovny chová klášter také pozoruhodnou obrazárnu. Sbírka vznikala od 18. století, opat Jeroným Josef Zeidler ji v 19. století cíleně budoval — mimo jiné v souvislosti se zájmem o Dürerovu Růžencovou slavnost, jež tehdy náležela klášteru. Před komunistickým zabráním obsahovala obrazárna přes tisíc děl, nejcennější z nich převzala Národní galerie. Dnes je ve strahovské obrazárně přibližně 2 000 obrazů, část je veřejně přístupná.
V roce 2017 přibyla expozice Strahovská klenotnice s liturgickými předměty uměleckého řemesla, kalichy, relikviáři od středověku po současnost a bohatě vyšívanými liturgickými rouchy ze 17. století.
Klášterní zahrady
Strahovský klášter byl od počátku obklopen hospodářskými pozemky a zahradami. Ve středověku zde kvetly vinice, jež postupně v chladnějším klimatu ustoupily zahradám opatské a konventní. Dnes jsou zahrady z velké části přístupné veřejnosti. Podzemní štoly zajišťovaly jejich závlahu již od románských dob - napájeny jsou prameny vyvěrajícími z petřínského vrchu.
Z vyhlídky u sochy Panny Marie z Exilu se otevírá jeden z nejkrásnějších pohledů na Prahu na Pražský hrad, panoráma Malé Strany a střechy Starého Města. Přístupu zahradami z Petřínského parku využíval při svých rešerších i Dan Brown.
Strahovský klášter v románu Tajemství všech tajemství
Dan Brown strávil při přípravě románu Tajemství všech tajemství šest výzkumných návštěv v Praze a Strahovský klášter patřil k místům, která ho zaujala nejvíce. V rozhovoru pro Český rozhlas Radiožurnál v září 2025 Brown prohlásil:
„Je těžké podívat se na katedrálu svatého Víta a neříct si: wow. Mám hrozně rád Strahovský klášter, mám rád barokní knihovnu v Klementinu."
Časopis Reflex zachytil Browna přímo v knihovně strahovského kláštera během jedné z jeho přípravných návštěv v roce 2022. Knihovna s jejím nesmírným množstvím starých rukopisů, tajuplnou atmosférou barokních sálů a kabinetem kuriozit ztělesňuje právě ty motivy, které prostupují celou Brownovou tvorbou: ukryté vědění, propojení vědy a mystiky, kontinuita lidského poznání přes staletí.
V románu Strahovský klášter dodává příběhu atmosféru a důstojnost jako jedno z ikon Prahy, vedle Klementina, Karlova mostu, chrámu sv. Víta a Starého židovského hřbitova. Středem Brownova zájmu byl zejména Filosofický sál se svou freskovou výzdobou věnovanou duchovnímu vývoji lidstva téma, jež je jádrem celého románu o hranicích lidského vědomí a poznání.
Praktické informace pro návštěvníky
Co navštívit v areálu: Strahovská knihovna (Teologický a Filosofický sál s kabinetem kuriozit) · Strahovská galerie (obrazárna) · Strahovská klenotnice · Klášterní bazilika (s hrobem sv. Norberta) · Klášterní zahrady s vyhlídkou
Tip: Na klášter lze přijít také od Petřína po malebné stezce zahradami stejná cesta, po které Brown procházel při rešerších. Z vyhlídky u sochy Panny Marie z Exilu se otevírá jeden z nejkrásnějších pohledů na Prahu.
Proč sem přijít
Strahovský klášter je místem, kde se osm staletí náboženského života, vědeckého bádání a uměleckého patronátu vrství do jednoho neopakovatelného celku. Barokní sály Filosofického a Teologického sálu patří k nejkrásnějším knihovním interiérům v Evropě. Výhled ze zahrad na Prahu nemá konkurenci. A pro čtenáře Tajemství všech tajemství je Strahov místem, kde Dan Brown hledal a nalézal ducha starého vědění, jež prostupuje celý román.