Dnes je na Vyšehradském hřbitově pohřbeno přes 600 osobností české kultury, vědy a umění. Návštěvník se zde setká s hroby skladatelů Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, básníků Jana Nerudy a Karla Hynka Máchy, prozaičky Boženy Němcové, dramatika Karla Čapka, herce Jana Wericha či malíře Alfonse Muchy. Náhrobky tvoří jedinečnou otevřenou galerii sochařského umění s díly Josefa Václava Myslbeka, Františka Bílka, Jana Štursy, Bohumila Kafky a dalších. Hřbitov je tak nejen místem pietního odpočinku, ale zároveň přehlídkou přemětí české umělecké tvorby od 19. do 21. století.
Ústředním a nejvýstavnějším místem hřbitova je Slavín, monumentální společná hrobka vybraných národních velikánů, stojící na jeho východní, nejvýše položené straně. Byl postaven v letech 1889–1893 podle návrhu architekta Antonína Wiehla, autorem plastické výzdoby, včetně alegorické sochy Génia vlasti sklánějícího se nad sarkofágem, je sochař Josef Mauder. Motto Slavína, Ač zemřeli, ještě mluví, navrhl básník Julius Zeyer, který se jako první stal jeho pohřbeným v roce 1901. Dnes Slavín ukrývá ostatky 56 osobností; patří k nim kupříkladu malíř Alfons Mucha, violinista Josef Slavík, zpěvačka Ema Destinnová nebo prozaik Jaroslav Vrchlický.