Když Maharalův potomek Me'ir Perles sepsal roku 1727 první biografii rabbiho Löwa, nazvanou Megillat Juchasin, Svitek rodopisu, zahrnul do ní spolu s rodokmenem i různé legendy a zázraky, které se ke jménu Maharala vázaly. Golem v ní přitom chybí zcela, jak doložil moderní výzkum. Namísto toho Perles zachytil tradice jiné, starší a pro pražskou židovskou obec stejně živé, příběhy o zázračném zrození, o ochraně před pronásledováním a o tajuplném spojení rabbiho s císařem. Tyto legendy pak dále rozvíjela pozdější tradice, zejména sborník zázraků varšavského rabína Judela Rosenberga z roku 1909, který beletrizovanou formou zachytil Maharalovy hrdinské činy a jenž se přes vědecké pochybnosti o své autenticitě stal bestsellerem a rozhodující měrou zformoval obraz Maharala v moderním povědomí.
Pesachové zrození a krevní pomluva
Jednou z nejstarších legend je příběh o Maharalově zrození. Narodil se prý v noci pesachového sederu, ve chvíli, kdy jeho matka začala rodit a hosté vyběhli přivolat porodní bábu. V téže chvíli se v ulicích židovské čtvrti pohyboval muž nesoucí v pytli mrtvé tělo křesťanského dítěte. Hodlal je ukrýt na židovském dvoře, aby na Židy uvalil obvinění z rituální vraždy, tolik obávané krevní pomluvy, která v 16. století opakovaně vyvolávala masakry. Když se hosté rozbíhali za porodní bábou, podezřelý si myslel, že ho pronásledují, pytel hodil a uprchl. Dítě bylo zachráněno. Podle legendy tedy Maharal ještě ani nebyl na světě a svou přítomností již chránil pražské Židy před smrtelným nebezpečím. Zrození o pesachové noci bylo jeho okolím vnímáno jako zvláštní Boží znamení.
Davidovský původ a nebeské předurčení
Ústředním tématem Perlesovy biografie bylo genealogické dokazování, že rabbi Löw pochází v přímé linii od krále Davida. Tato tradice nebyla jen rodinnou pýchou, davidovský původ byl v židovské tradici znamením messianského potenciálu a zároveň zvláštní duchovní autoritou. Perles ji dokládal prostřednictvím náhrobků na pražském Starém židovském hřbitově, konkrétně hrobem Jehudy Löwa Staršího, jehož náhrobek nesl nápis o davidovském původu. Moderní historikové, zejména pražský archivář Otto Muneles, tuto genealogii zpochybnili, Perles si u hrobu spletl rok úmrtí o celé století, a celá konstrukce se tak ukázala být do značné míry romantickým výtvorem, nikoliv historickým dokladem. Tradice samotná ovšem existovala patrně dávno před Perlesem a Maharal sám se o ní v soukromí zmiňoval.
Příhoda se zásnubami: víra místo bohatství
K nejhezčím legendám o rabbi Löwi patří příběh o jeho zásnubách s Perл, dcerou zámožného Sámuele Šmelky Reicha, jednoho z nejbohatších mužů Prahy. Zásnuby byly dojednány, když byl Reich ještě bohatý a Löw chudý student. Krátce poté vypukl v pražském ghettu požár, který strávil veškerý Reichův majetek. Křesťané obvinili Židy ze žhářství a dav útočil na židovské domy. Ožebračený Reich chtěl zásnuby zrušit, protože je sjednal jako boháč a nyní nemohl splnit, co slíbil. Löwova rodina to odmítla, nechtěla způsobit hanbu hodné dívce, která nic nezavinila, a prohlásila, že doufá v Boží pomoc. Pomoc přišla: Reich pomalu znovu zbohatl a manželství se uskutečnilo. Perl byla přitom sama výjimečnou učenkyní, korekturou svého manžela prošla všechna jeho díla a tradice jí připisuje, že jako jedna z mála žen nosila tfilin, podobně jako slavná Brurja z Talmudu.
Noční návštěvy císaře
Zvlášť oblíbenou součástí legend byl vztah rabbi Löwa s císařem Rudolfem II. Historicky doložená audience z 16. února 1592, při níž Maharalův žák a kronikář David Gans zaznamenal, že císař a rabín hovořili o věcech zapečetěných, skrytých a utajených, dala vzniknout celé řadě pověstí. Podle jedné z nich Rudolf II. rabbiho nenavštěvoval jen při oficálních příležitostech, ale jezdil za ním tajně v noci, aby mohl nerušeně hovořit o kabale, alchymii a osudu. Císař prý Maharalovi sděloval státní tajemství a rabín mu oplátkou vyjevoval mystické pravdy, k nimž se křesťanský vladař nemohl jinak dostat. Tyto noční návštěvy nebyly zachyceny žádným kronikářem, neboť obě strany si přály, aby obsah rozhovorů zůstal tajný. Právě jejich neprokazatelnost je ovšem paradoxně udržovala při životě, nic, co se odehrálo v utajení, nelze potvrdit ani vyvrátit.
Kněz Tadeáš a krevní pomluva
Nejdramatičtější skupinu legend zachytil Rosenbergův sborník z roku 1909, ačkoliv se odvolával na daleko starší rukopisy. Centrálním nepřítelem pražských Židů byl v těchto příbězích kněz Tadeáš, který každoročně před Pesachem kázal o krevní pomluvě a štval křesťanský lid proti ghettu. Rabbi Löw mu čelil několika způsoby. Jednou se vydal na průzkum ghetta a přistihl Tadeášova spoluviníka, jak nese pytlík se zakrváceným tělem dítěte, jež hodlal vložit do židovského domu. Jindy se rabbi Löw rozhodl čelit pomluvě disputací, předložil správcům města veřejnou debatu, v níž by kněz musel svá tvrzení doložit. Tadeáš disputaci prohrál a byl vypovězen z Prahy. Tyto příběhy se opakovaly v různých variacích a vždy završovaly Maharalovo vítězství a potrestání viníků.
Voskový idol papeže Klimenta VIII.
Mezi nejfantastičtější legendy patří příběh o papeži Klimentu VIII., který prý chtěl podnítit císaře k pronásledování Židů. Byl znalcem nečistých jmen a vyrobil voskovou figurku, jíž hodlal vdechnout magický život. Figurku skryl v uzavřené truhle a přinesl ji za jedním bohatým italským Židem, od nějž si půjčil peníze. Jako zástavu ponechal truhlu s tím, že prý obsahuje drahokamy. Téže noci se Žid ve snu setkal s prorokem Elijášem, který ho varoval před nečistotou, jíž se dotkl, ale nic bližšího mu neřekl. Žid nechápal, dokud k němu záhadnou rychlostí, o níž se říká kfichat ha-derech, zkrácení cesty, nepřišel sám Maharal. Rozkázal andělu ohně, aby figurku spálil, a papežův plán byl zmařen. Legendy o Maharalovi překračovaly hranice Prahy a přisuzovaly mu schopnost jednat magicky na dálku, mimo rámec obvyklých lidských omezení.
Přepnuté děti a obnovená spravedlnost
Rosenbergův sborník obsahuje i příběhy, které neslouží k obraně před pomluvami, ale zaměřují se na Maharala jako světce ustavujícího spravedlnost.. Jedním z nich je příhoda o dvou přepnutých dětech, porodní bába při komplikovaném porodu omylem zaměnila dvě novorozeně a matky pak celá léta vychovávaly cizí děti. Maharal odhalil záměnu prostřednictvím kabalistického vhledu, přimět bábu k přiznání a rodiny k sobě vrátil. Jiný příběh vypráví o svitku Tóry, který o Jom Kipuru spadl na zem. Padající svitek byl vnímán jako špatné znamení pro celou obec. Maharal vyložil incident jako varování a jeho výklad se záhy naplnil, obec však díky rabínově přípravě překonala krizi bez katastrofy.
Perles, Rosenberg a hranice legendy
Je důležité rozlišovat mezi tím, co zachytil Perles, a tím, co pocházelo z pozdějších vrstev tradice. Perlesova Megillat Juchasin z roku 1727 byla primárně genealogická práce, která zahrnovala rodové legendy jako davidovský původ a vyprávění o zázračném zrození. Rozvinutý cyklus zázraků s Golemem jako ochráncem ghetta, dramatické příběhy s kněžím Tadeášem a rozsáhlý soubor historek přinesla teprve Rosenbergova kniha z roku 1909, maskovaná jako starobylý rukopis. Přestože historici ji považují za stylizovanou fikci, přijala ji řada učenců i čtenářů jako autentický pramen a rozhodující měrou zformovala podobu legendy, jak ji dnes známe. Sám Maharal přitom ve svém komentáři Chidušej agadot myšlenku dokonalé oživené bytosti výslovně odmítl a ve svých dílech o stvoření Golema neuvažoval. Legenda o rabbi Löwovi tak ke své historické postavě přišla se zpožděním dvou až tří staletí a dorostla do světového formátu teprve v prostředí evropského romantismu a moderní populární kultury.