Postava rabína Löwa prostupuje celým románem Tajemství všech tajemství Dana Browna jako neviditelná, ale vše prostupující síla. Brownův Golem, ústřední záhadná postava příběhu, přichází ke hrobu rabína Löwa na Starém židovském hřbitově, aby čerpal sílu a kontemploval. Dan Brown sám vysvětluje, že postava Golema v románu je přímou paralelou k legendárnímu ochránci pražského Židovského města, jehož stvořitelem byl právě Löw. Golem si na čelo píše hebrejsky emet, pravda, a když smaže první písmeno, zbyde jen met, smrt. Stejný motiv, který Brown přebírá přímo z autentické pražské tradice spojené s Maharalem. Socha rabína Löwa stojí také před budovou Nové radnice na Mariánském náměstí, kde se v románu odehrává dramatická honička, při níž rozvědka pronásleduje Langdona.
Kdo byl rabín Löw
Jehuda Liwa ben Becalel, zvaný Maharal, zkratka z hebrejského Morenu ha-rav Löw, tedy Náš učitel a rabín Löw, byl jednou z nejvýznamnějších postav středoevropského židovství 16. a počátku 17. století. Přesné datum i místo jeho narození zůstávají nejisté. Historikové uvádějí rok 1512, 1513 nebo 1520, jako místo narození pak polskou Poznaň nebo německý Worms. Sám rabín o sobě ve svých spisech prakticky nepsal a písemné prameny jsou skoupé. Svůj původ dokázal sledovat v přímé linii až ke králi Davidovi a narodil se o pesachové noci, což bylo jeho okolím považováno za zvláštní znamení.
Byl znalcem Tóry, Talmudu i kabaly a autorem patnácti až sedmnácti tiskem vydaných knih filosoficko-náboženského charakteru, přičemž publikovat začal teprve v šedesáti, ne-li až v sedmdesáti letech. K jeho nejvýznamnějším dílům patří Nádhera Izraele (Tiferet Jisrael), věnovaná filosofii a etice, a Cesty světa (Netivot olam), soubor morálních úvah, zásadní jsou i jeho talmudické komentáře Chidušej agadot. Ve svých pedagogických názorech předběhl dobu, ještě před Komenským formuloval základy moderní pedagogiky, když kritizoval rigidní způsob výuky v židovských školách a prosazoval výuku vycházející z přirozeného psychologického a intelektuálního vývoje studenta. Zabýval se především úlohou člověka ve světě a jeho vztahem k Bohu, přírodě i ostatním stvořením. V hierarchii kladl člověka hned pod Boha, tedy před anděly, neboť ti jen vykonávají Boží vůli, zatímco člověk je nadán svobodou rozhodování. Jeho současníci mu říkali Maharal mi Prag, tedy Náš učitel pražský, a přezdívku Höhe Rabbi, Vysoký rabín, získal jak pro výjimečnost svého ducha, tak prý i pro vysokou postavu.
Löw vynikal i mimo teologii, byl osobním přítelem astronoma Tychona Brahe, s nímž ho pojily vzájemné sympatie, a jeho jméno dodnes nese jeden z útvarů na povrchu Měsíce. Mezi jeho nejvýznamnější žáky patřili David Gans, astronom a kronikář, který jako jeden z prvních pražských Židů přispíval do světské vědy, dále talmudista Lipmann Heller a učenec Šabtaj Šeftl ben Akiva Horovic.
Životní cesta do Prahy
Praha bývá se jménem Löwa spojována nejvíce, přestože v ní strávil jen část svého dlouhého života. Nejprve působil dvacet let, od roku 1553 do roku 1573, jako zemský rabín a školní rektor v moravském Mikulově. Do Prahy přišel až v roce 1573 jako šedesátiletý muž. Zde založil vysokou talmudickou školu ješívu při Klausové synagoze a vedl ji do roku 1584. Poté Prahu na několik let opustil, znovu se sem vrátil v roce 1588 a po dalším odchodu do Poznaně, kde se stal polským zemským rabínem, se do Prahy definitivně vrátil v roce 1597. Teprve tehdy se stal vrchním pražským rabínem, ve věku přibližně 77 až 85 let. Bydlel v ghettě v Pinkasově ulici, dnešní Široké, v domě číslo 36, nad jehož dveře dal vytesat lva s hroznem vína jako symbol svého původu.
Jednou z nejznámějších epizod jeho života je setkání s císařem Rudolfem II. Löw potřeboval příliv židovských přistěhovalců z východu i ze Španělska a Portugalska obhájit u dvora a zabránit pronásledování. Legendy praví, že si počkal na Karlově mostě, dokud kolem neprojel císařský kočár, a svým vystupováním si vynutil audienci. Setkání se skutečně uskutečnilo 16. února 1592. Löw přijel ke dvoru se svým bratrem Sinajem a zetěm Jicchakm Katz-Kohenem, který průběh audience zaznamenal. Kronikář a Löwův žák David Gans pak tuto událost zachytil ve svém historickém díle. Podle záznamu hovořili císař a rabín o kabale, židovské mystice a dalších věcech, přičemž Rudolf II., jehož zájem o esoterické vědy byl dobře znám, nakonec slíbil Židům svou ochranu. Obsah rozhovoru měl přesto zůstat tajný.
Legenda o Golemovi
S Löwovým jménem je nerozlučně spjata pověst o Golemovi, umělé bytosti zhotovené z vltavské hlíny, které dal život vložením kabalistické formule na pergamenovém lístku, zvaném Šem, do úst. Golem měl ochraňovat pražské Židovské město před pogromy a pronásledováním. Jednou však rabín zapomněl Šem z úst vyjmout, Golem se vymkl kontrole a začal zuřivě ničit vše kolem sebe. Rabín musel přerušit bohoslužbu ve Staronové synagoze a Golema zastavit. Právě na tuto příhodu bývá vztahován pozoruhodný zvyk, který se ve Staronové synagoze zachoval dodnes, žalm k počátku šabatu se zde při páteční bohoslužbě zpívá dvakrát, a to jako jediné místo na světě. Po zastavení Golema nechal Löw jeho hliněné tělo uložit na půdu Staronové synagogy a přísně zakázal vstup. Dvířka ve výšce dvanácti metrů jsou přístupná dodnes jen po železných skobách ve zdi a zbytky Golema zde, přes opakované průzkumy badatelů, nalezeny nebyly.
Historicky jde nicméně o pověst, jejíž písemné záznamy pocházejí mnohem později. První zmínka o spojení Maharala s Golemem pochází teprve z roku 1841 a jejím autorem byl německy píšící nežidovský novinář. První židovský autor, Leopold Weisel, napsal příběh o Golemovi až o šest let později. Mimořádnou popularitu přinesla legendě kniha polského chasidského autora Judela Rosenberga z roku 1909, která se odvolávala na zprávu očitého svědka a působila natolik věrohodně, že se jí chopila řada badatelů a okultistů, přestože historikové ji považují za padělek. Sám Maharal přitom ve svém komentáři Chidušej agadot představu dokonalého Golema výslovně odmítl a ve svých spisech o jeho stvoření nikde neuvažoval. Legenda tak byla k jeho postavě připojena s velkým časovým odstupem, na základě dobové atmosféry Rudolfovy Prahy, kde podobné příběhy nacházely živnou půdu.
Löwův hrob a odkaz
Jehuda Liwa ben Becalel zemřel 17. září 1609 a je pohřben na Starém židovském hřbitově v Josefově. Jeho renesanční tumba patří k nejnavštěvovanějším místům celého hřbitova a poutníci sem dodnes přinášejí papírky s prosbami, které pokládají na náhrobek jako prosbu o splnění přání. Socha rabína Löwa od Ladislava Šalouna stojí od roku 1910 před Novou radnicí na Mariánském náměstí. Löwova postava tak v Praze přežívá na několika místech najednou, na hřbitově, v bronzu před radnicí, ve Staronové synagoze, kde je uchováváno jeho sedadlo, a nyní znovu i na stránkách světového bestselleru Dana Browna.