Žádná jiná pražská legenda nedosáhla takového světového věhlasu jako příběh o Golemovi. Hliněný obr oživený silou kabaly, němý strážce ghetta, který se jednou vymkl kontrole, fascinuje lidstvo po staletí a proměnil Josefov v jedno z nejmagičtějších míst Evropy. V hebrejštině slovo golem označuje nedokončenou, nehotovou bytost, něco na způsob zárodku. V tomto smyslu se slovo jedinkrát vyskytuje přímo v Bibli, konkrétně v Žalmu 139, kde označuje lidskou bytost ještě nenazřenou Božím okem. Talmud tento pojem rozšiřuje i na člověka hrubého a nevzdělaného, jemuž teprve čeká zušlechtění. Rozhodující obrat pak přinesla kabalistická Sefer Jecira, Kniha stvoření, jeden ze základních textů židovské mystiky. Učí, že svět vznikl kombinací písmen hebrejské abecedy, a porozumí-li člověk jejich tajemství, může napodobit Boží tvůrčí čin a vdechnout život bytosti z hlíny. Pražský Golem přesáhl jazykový původ a stal se symbolem samotného města.
Představa člověkem stvořené a oživené hliněné bytosti je přitom prokazatelně mnohem starší než židovská tradice. Literárně je doložena ve starověkém Egyptě již ve druhé polovině 6. století př. n. l. a pravděpodobně souvisí s rituálními figurkami vešebtů, jež byly do hrobů přikládány jako náhradní služebníci zemřelého. Motiv stvoření člověka z hlíny najdeme i v mezopotámských mýtech. V jistém smyslu byl prvním golemem i biblický Adam, neboť Bůh jej stvořil tak, že vzal „prach ze země a vdechl mu v chřípí dech života." I oživování buddhistických soch, do jejichž útrob se před instalací vkládá svitek s mantrou, vzdáleně sdílí tentýž archetypální motiv.
Rabbi Löw a rudolfínská Praha
Legenda je neodmyslitelně spjata se jménem Jehudy Löwa ben Becalela (asi 1512–1609), jedné z nejvýznamnějších postav renesanční Prahy. Tento mimořádně vzdělaný muž, v Čechách ctěný pod titulem Maharal, byl v pražském ghettu rektorem talmudské školy, vrchním soudcem židovské obce a nakonec i vrchním zemským rabínem Českého království. Vynikal nejen v náboženském právu a filozofii, ale i v matematice, astronomii a astrologii.
Rabbi Löw působil v Praze za vlády císaře Rudolfa II., jenž učinil z Prahy centrum evropské vědy, umění a okultismu. Rudolfínský dvůr přitahoval astronomy jako Tycho Brahe a Johannes Kepler, alchymisty, astrology i kabalisty. Rabbi Löw přitom nebyl jen vzdáleným pozorovatelem tohoto světa, ale jeho aktivním účastníkem. Dne 16. února 1592 byl přijat na osobní audienci u císaře Rudolfa II., jíž se zúčastnil spolu se svým bratrem Sinajem a zetěm Izákem Kohenem. Tuto událost zaznamenal Maharalův současník, kronikář David Gans. Téma rozhovoru se patrně točilo kolem kabaly, jíž byl Rudolf II. hluboce fascinován. V tomto prostředí, kde se hranice mezi vědou a magií teprve rýsovala, získal příběh o oživené hliněné bytosti své pevné místo v kolektivní paměti.
Zrození Golema: legenda
Jedné noci prý rabbiho oslovil záhadný hlas, který mu přikázal vytvořit sochu z hlíny, jež ochrání pražské židy před úklady jejich nepřátel. Šlo o ochranu před křivými obviněními z rituálních vražd, tzv. krevní pomluvou, jíž bylo pražské ghetto opakovaně vystavováno. Rabbi Löw za pomoci zástupců čtyř živlů uhnětl z hlíny přinesené z břehů Vltavy postavu obra a vdechl jí život pomocí tajemného šému, posvátného pergamenu s Božím jménem, který mu vložil do úst. Bytost nazvaná Josille vstala a uposlechla: vykonávala těžkou práci, nosila vodu, štípala dřevo a v noci hlídala bezpečnost obyvatel ghetta. Nejedla, nepila, nevyžadovala odpočinek a nedokázala mluvit ani samostatně přemýšlet. Pokyny přijímala výhradně od toho, kdo šém vytvořil. Podle jiné verze legendy rabbi Löw napsal na Golemovo čelo hebrejské slovo emet (pravda), které bytost oživovalo, smazáním prvního písmene vzniklo slovo met (smrt), jímž Golema deaktivoval.
V pátek před začátkem šabatu, kdy podle židovské tradice nesmí nikdo pracovat, rabbi vždy vytáhl šém z Golemových úst a bytost upadla do nehybného spánku. Jednoho pátku roku 1593 však rabbi zapomněl. Stalo se to ve chvíli, kdy těžce onemocněla jeho jediná dcera. Zoufalý otec ji ošetřoval dnem i nocí, ale nemoc se stále zhoršovala. V páteční podvečer musel od lůžka nemocné odejít k tradiční bohoslužbě a v roztržitosti zapomněl vyjmout šém. Golem se probudil bez zadaného úkolu a začal ničit vše, co mu přišlo pod ruku, vzácný nábytek, sochy, veškeré vybavení rabínova domu. Vyděšená služebná přiběhla do synagogy právě ve chvíli, kdy věřící zpívali 92. žalm. Rabbi přerušil bohoslužbu, vyběhl ven a šém Golemovi vyrval. Bytost znehybněla a změnila se v hromadu mrtvé hlíny. Rabbi se vrátil do synagogy a dokončil přerušenou modlitbu. Když se pak vrátil domů, nenaříkal ani nad ztracenými uměleckými předměty, ani nad ztrátou svého hliněného sluhy, neboť jeho dcera se mezitím jako zázrakem uzdravila. Od té doby se v pražské Staronové synagoze zpívá 92. žalm jako jediné na světě dvakrát za sebou, na věčnou připomínku onoho dramatického večera.
Golemovo hliněné tělo nechal rabbi Löw uložit na půdě Staronové synagogy. Přístup na půdu byl přísně zakázán, venkovní schodiště bylo strženo a nahrazeno skobami začínajícími ve značné výšce. Jedním z mála, kdo se o výstup pokusil, byl Löwův pozdější nástupce, vrchní pražský rabín Jechezkiel Landau. Před výstupem se postil, ponořil do mikve a oděn v modlitebním šálu a tefilinách začal stoupat. Krátce před vrcholem se však zastavil, otočil zpět a sestoupil celý rozechvělý a vyděšený. Co spatřil, nikdy nevyložil. Při rekonstrukci půdního prostoru v roce 1883 nebyl nalezen žádný důkaz Golemovy existence. V roce 1920 se na půdu vydal novinář Egon Erwin Kisch a rovněž nic nenašel. V 80. letech 20. století podnikl průzkum Ivan Mackerle s pomocí georadaru, výsledek byl opět negativní. Novější verze legendy přidává ještě jeden zneklidňující epilog, nacistický agent, který se prý v době druhé světové války na půdu odvážil, záhy zahynul za záhadných okolností. Jiná verze říká, že Golemovo tělo bylo z půdy odneseno a pohřbeno na Starém židovském hřbitově na Žižkově, kde dnes stojí žižkovský televizní vysílač.
Staronová synagoga a Starý židovský hřbitov
Staronová synagoga stojí v srdci Josefova od konce 13. století. Je nejstarší dochovanou synagogou severně od Alp a jako taková přežila staletí pronásledování, ničivé požáry i demolici ghetta při asanaci na přelomu 19. a 20. století. Podle legendy byla postavena z kamenů jeruzalémského chrámu, což ji v očích věřících obklopovalo aurou posvátnosti. Pohledem z Pařížské ulice lze na její střeše rozpoznat malá dvířka vedoucí na bájnou půdu, k nimž míří zmíněné stupně.
Nedaleko synagogy se nachází Starý židovský hřbitov, jeden z nejstarších dochovaných židovských hřbitovů v Evropě. Mezi jeho náhrobky najdete i hrob samotného rabbiho Löwa. Poznáte jej snadno, je pokryt vrstvami drobných kamínků a papírků se vzkazkazy a přáními, která sem věřící přinášejí s vírou, že jim Maharal pomůže je splnit.
Golem v literatuře a kultuře
Příběh o Golemovi zaujal spisovatele po celém světě. Historici přitom poukazují na zásadní skutečnost, neexistuje jediný dobový doklad o tom, že by v 16. či 17. století někdo v Praze o Golemovi psal. Rozsáhlé Maharalovy spisy hliněnou bytost vůbec nezmiňují. Mlčel i kronikář David Gans. Když roku 1727 Maharalův potomek Me'ir Perles sepsal první rabbiho biografii, uvedl v ní různé legendy a zázraky spojené se svým předkem, ale o Golemovi nepadlo ani slovo. Stejně tak je přehlédl pražský učenec Jedidja Tiah Weil, který v 18. století podrobně analyzoval starší golemovské legendy. Historikové jsou v tomto bodě zajedno, žádný dokument z 16. až 18. století pražského Golema nezná.
Příběh, jak jej známe dnes, vznikl teprve na počátku 19. století v duchu německého romantismu. Na začátku stál Jakob Grimm, který ve svých článcích zpopularizoval polskou báji o chelmském golemovi rabína Elijáše Ba'al Šema, v níž se bytost vymkla kontrole a při svém zničení zabila i tvůrce. Přesun Golemovy příběhu do Prahy a jeho spojení s Maharalem proběhlo postupně, nejprve jako nenápadná zmínka v románu Josepha Seligmanna Kohna (1834), pak u Bertholda Auerbacha (1837) a Franze Klutschaka (1841). Nejrozšířenější verzi vytvořil Leopold Weisel, který roku 1847 publikoval povídku Der Golem v populární pražské sbírce Gallerie der Sippurim. Sbírka se stala bestsellerem a během druhé poloviny 19. století upevnila legendu v širokém povědomí. Přijal ji i Alois Jirásek, který ji zahrnul do svých Starých pověstí českých z roku 1894, jež jsou dodnes povinnou školní četbou.
Golem ve filmu
Gustav Meyrink využil atmosféru pražského ghetta ve svém románu Golem z roku 1915, jenž patří ke klasikům německy psané fantastické literatury a udělal z Josefova světoznámou literární scénu. Franz Kafka, sám rodák z Josefova, čerpal z tísnivé atmosféry ghetta ve své próze. Egon Erwin Kisch, pražský novinář, pronikl na zakázanou půdu Staronové synagogy a záhadu Golema zpracoval reportážně. O legendě psal také nositel Nobelovy ceny míru Elie Wiesel. Umberto Eco v románu Pražský hřbitov zasadil klíčovou scénu přímo na Starý židovský hřbitov, kde se nad rabbiho hrobem pravidelně scházejí rabíni z celého světa.
Na filmovém plátně se Golem poprvé výrazně prosadil v němém expresionistickém snímku Paula Wegenera Jak Golem na svět přišel z roku 1920. Vůbec první film o Golemovi přitom natočil tentýž Wegener již roku 1915, zachovalo se z něj jen několik sekvencí. V České republice a Francii vznikl roku 1936 francouzskojazyčný snímek Golem natočený v pražských kulisách. V české populární kultuře se pak Golem nesmazatelně zapsal díky filmové komedii Císařův pekař a Pekařův císař z roku 1951, kde postavu Golema z vypálené hlíny vytvořil sochař Jaroslav Horejc.
Praktické informace pro návštěvníky
Staronová synagoga se nachází na adrese Červená 2, Praha 1 – Josefov. Je součástí prohlídkového okruhu Židovského muzea v Praze, které spravuje rovněž Starý židovský hřbitov, Maiselovu synagogu, Pinkasovu synagogu, Španělskou synagogu a Ceremoníální síň. Vstupné a aktuální otevírací dobu najdete na webu Židovského muzea v Praze (jewishmuseum.cz). Synagoga je stále živým chrámem, v pátek večer a v sobotu dopoledne se zde konají bohoslužby.
S Golemem se v Praze lze setkat i na dalších místech. Muzeum pražských pověstí a strašidel v Mostecké ulici na Malé Straně věnuje legendě vlastní expozici. Pro milovníky nových technologií nabízí pražská Josefovská čtvrť i zážitek s Golemem ve virtuální realitě. Interaktivní expozici věnuje Golemovi také multimediální atrakce Back in Time Prague v Národní 26 (centrum Máj), kde pomocí audiovizuálních technologií návštěvníci „prožijí" okamžik, kdy rabbi Löw vdechuje Golemovi život. Atmosféru středověkého ghetta nejlépe vstřebáte na procházce ranním nebo večerním Josefovem, kdy turistické davy ustoupí a klikaté uličky znovu pronikne ticho, v němž kdysi vládl Maharalův hliněný strážce.